Poslední roky ukazují, že období sucha už nejsou výjimkou, ale bohužel novou realitou. Trávníky žloutnou dřív, záhony potřebují častější zálivku a každé léto přináší otázku, jak udržet zahradu v kondici, aniž bychom denně běhali s konví. Dobrou zprávou je, že řešení často nespočívá v tom zalévat víc, ale zalévat chytřeji a hlavně nenechat vodu zbytečně mizet.

1. Zachyťte vodu dřív, než odteče

Podle odborníka na modrozelenou infrastrukturu Jana Macháče je důležité přestat přemýšlet o vodě jako o něčem, co na zahradu přichází a zase odchází. Mnohem důležitější je vytvářet systém, který ji dokáže zachytit, zadržet a využít opakovaně.

Jak na festivalu Pěstuj město připomněl: „Pokud chceme hospodařit
s dešťovou vodou, je dobré přemýšlet o tom, kde ji nechat vsáknout,
a kde ji naopa zachytit, abychom s ní mohli zalévat a nemuseli k tomu využívat pitnou vodu.“ 

Právě tady začíná většina opatření proti suchu. Zachytávat dešťovou vodu do sudů, barelů, nebo třeba i do staré vany, nechat ji vsakovat tam, kde spadne, a nepřicházet o ni zbytečným odtokem.
Každá kapka, která zůstane na zahradě, je kapka, kterou nebudeme muset později nahrazovat vodou z vodovodu.

Možná vás překvapí, kolik vody lze zachytit i během obyčejného deště. Jeden milimetr srážek představuje jeden litr vody na metr čtvereční. Pokud tedy během bouřky naprší 20 mm a voda dopadne na střechu o ploše 100 m², znamená to až 2 000 litrů vody. To je množství, které by při běžném zalévání vystačilo menší zahradě na několik týdnů.

2. Zalévejte ke kořenům, ne do vzduchu

Velkou roli hraje i způsob samotného zalévání. Mnoho lidí zalévá rostliny shora, přičemž značná část vody se odpaří ještě dříve, než se dostane ke kořenům. Mnohem efektivnější je dostat vláhu přímo tam, kde ji rostlina skutečně potřebuje.

Právě na tomto principu funguje WaterUps. Voda se ukládá v zásobníku pod rostlinou a ke kořenům se dostává postupně kapilárním vzlínáním. Rostliny si tak berou jen tolik vláhy, kolik skutečně potřebují, a zároveň si vytvářejí hlubší a silnější kořenový systém. Výsledkem je nejen menší spotřeba vody, ale i větší odolnost rostlin během horkých letních dnů.

WaterUps se dá využít ve vyvýšených záhonech, truhlících i nádobách a dává smysl všude tam, kde chcete zalévat méně a sklízet více.
Do záhonů v terénu lze využít Olly. 

Při běžném zalévání se část vody ztratí odparem nebo odteče mimo kořenovou zónu. Samozavlažovací systémy založené na kapilárním vzlínání dokážou podle zkušeností z praxe snížit spotřebu vody až
o 50–75 %. Největší rozdíl bývá patrný během horkých letních týdnů, kdy se voda dostává přímo ke kořenům a není vystavena slunci ani větru.

3. Nenechte půdu vyschnout

Holá zem se během léta rozpálí během několika hodin a voda z ní mizí překvapivě rychle. Proto patří mezi nejúčinnější a zároveň nejjednodušší opatření mulčování.

Vrstva mulče funguje jako ochranná přikrývka. Omezuje odpařování, chrání půdu před přehříváním a zároveň brání růstu plevelů, které by rostlinám odebíraly vláhu.

Výborně funguje například ovčí mulčovací vlna. Dokáže udržet půdu déle vlhkou, chrání kořeny před výkyvy teplot a postupně se rozkládá, takže zároveň obohacuje půdu o organickou hmotu. Ale čistě jako ochrana poslouží například i suché seno. 

V létě může být rozdíl teploty mezi odkrytou a zamulčovanou půdou i několik stupňů Celsia. Zatímco povrch holé půdy se na přímém slunci běžně rozpaluje přes 50 °C, pod vrstvou mulče zůstává výrazně chladněji a vlhčeji.

4. Pečujte o půdu, ne jen o rostliny

Kvalita půdy bývá při debatách o suchu trochu opomíjená, přitom právě ona rozhoduje, kolik vody dokáže zahrada zadržet.

Zdravá půda funguje jako houba. Nasákne vodu během deště a následně ji postupně uvolňuje rostlinám. Vyčerpaná nebo zhutnělá půda naopak vodu špatně přijímá a nechává ji odtékat pryč.

Proto má smysl pravidelně vracet do půdy kompost, bokashi ferment nebo jinou organickou hmotu, například Black Frass. Jak připomíná Jan Macháč, mezi nejdůležitější, co nám příroda poskytuje, patří právě „služby spojené s koloběhem vody, malým vodním cyklem, tvorbou půdy a tvorbou živin.“ 

Každé zvýšení obsahu organické hmoty v půdě přitom pomáhá zadržovat více vody. Humus dokáže na sebe navázat několikanásobek své hmotnosti vody a funguje jako přirozená zásobárna vláhy pro období bez deště.

Bez zdravé půdy totiž nemůže dlouhodobě fungovat ani zdravá zahrada.

Jak ale poznat, že je půda skutečně zdravá? Nemusíte posílat vzorky do laboratoře. Živá půda bývá tmavší, drobtovitá, dobře drží strukturu a po dešti netvoří tvrdou krustu. Když v ní při rytí narazíte na žížaly, stínky nebo další půdní organismy, je to obvykle dobré znamení. Jeden jediný metr čtvereční zdravé půdy může obsahovat miliardy mikroorganismů, které se podílejí na rozkladu organické hmoty, tvorbě humusu i zadržování vody.

5. Nechte zahradu trochu dýchat

Dokonale nízký trávník možná působí upraveně, ale z pohledu hospodaření s vodou není ideální. Nízký porost se rychleji přehřívá, vysychá a poskytuje méně prostoru hmyzu i dalším organismům.
Vyšší vegetace  prokazatelně lépe stíní půdu, zpomaluje odpařování vody a vytváří příznivější mikroklima. Nemusíte proměnit zahradu v divokou louku, ale ponechat část trávníku o něco vyšší může být překvapivě účinný krok.

Právě proto dnes řada měst omezuje intenzivní sečení vybraných ploch. Vyšší porost nejen lépe hospodaří s vodou, ale také poskytuje potravu a úkryt opylovačům. Louka posekaná jednou či dvakrát ročně může hostit desítky druhů rostlin a hmyzu, zatímco krátce střižený trávník často funguje jen jako zelený koberec.

Jedno opatření nestačí

Sucho se neřeší konví. Řeší se tím, jak dobře dokáže vaše zahrada hospodařit s vodou ve dnech, kdy zrovna neprší.

Největší efekt nepřináší jedno zázračné řešení, ale kombinace několika jednoduchých kroků. Zachytávat dešťovou vodu, pěstovat v kvalitní půdě, mulčovat, zalévat efektivně a přemýšlet o zahradě jako o propojeném systému.

Jak říká Jan Macháč: „Potřebujeme přemýšlet o těch prvcích tak, aby na sebe navazovaly. Jenom tehdy, když na sebe navazují, tak z nich my můžeme získávat největší užitek.“ 

Boj se suchem se totiž neodehrává ve chvíli, kdy rostliny začnou vadnout. Začíná už ve způsobu, jakým zahradu navrhujeme, jak pečujeme o půdu a jak hospodaříme s každou kapkou vody, která na ni dopadne. A právě tam máme největší možnost něco změnit.